V srdci Humpolce se tyčí děkanský kostel svatého Mikuláše, historická sakrální stavba, jejíž kořeny sahají až do 13. století. Tento původně gotický chrám, který v průběhu staletí čelil poškození, včetně drancování Švédy v 17. století, prošel v letech 1721–1722 rozsáhlou barokně-gotickou přestavbou.

Autorství této významné úpravy je připisováno geniálnímu Janu Blažeji Santinimu-Aichlovi. Santiniho angažmá souviselo s tím, že humpolecká fara byla v té době spravována želivskými premonstráty, pro které Santini rovněž pracoval. Pod patronátem Eleonory Kristýny z Regalu a jejího syna Maxmiliána  Santini zásadně proměnil podobu kostela. Upravil jeho půdorys do dnešní podoby jednoduchého kříže, přistavěl šestibokou sakristii v ose presbytáře a nově rozčlenil stěny barokně-gotickými okny. Kostel byl nově zaklenut cihelnými křížovými klenbami, přičemž ve střední lodi se nachází velká placková klenba, pravděpodobně zdobená barokně-gotickým dekorem. Věž kostela byla zvýšena a zakončena bání.

Ačkoliv pozdější „regotizace“ v letech 1893–1895 pod vedením stavitele Matěje Blechy odstranila především vnější barokní tvář Santiniho díla , interiér si dodnes zachovává řadu cenných prvků. Patří mezi ně fresková malba Posledního soudu, cínová křtitelnice a kazatelna z roku 1721, která pravděpodobně vznikla podle Santiniho návrhu. Děkanský kostel svatého Mikuláše je chráněnou kulturní památkou a stále slouží jako aktivní farní chrám.