Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vyklanticích: Mistrovství barokní gotiky

V malebné obci Vyklantice, v srdci Vysočiny, stojí pozoruhodný kostel sv. Jana Nepomuckého, který je fascinujícím dokladem geniality architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Ačkoliv se u této stavby nedochovalo přímé archivní potvrzení jeho autorství, stylová analýza a nalezené půdorysné plány jednoznačně ukazují na jeho ruku. Projekt kostela vznikl v roce 1722, a samotná realizace probíhala až do roku 1727 pod patronací hraběte Jana Jáchyma Harracha, nového majitele panství. Kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1729.

Vyklantický kostel představuje typickou centrální stavbu, což je pro Santiniho tvorbu charakteristické a zároveň inovativní. Loď je mistrně zaklenuta bání nad oválem, což vytváří nečekaně prostorný a vzdušný interiér, prosvětlený shora. Zakončení stavby lucernou s podélnými okénky pak dále umocňuje hru světla, která je pro Santiniho dílo tak signifikantní. Ačkoliv je kostel rozměrově drobnější, nenechává nikoho na pochybách o své architektonické hodnotě. Vykazuje elegantní zdrobnění forem a malebný dekor, který je pro Santiniho pozdní tvorbu typický. Přestože došlo při realizaci k určitým drobným změnám oproti původnímu Santiniho návrhu, základní dispoziční typ a charakteristické tvarosloví zůstaly zachovány, což kostel pevně řadí mezi Santiniho jedinečné projevy barokní gotiky. Tato stavba je skvělým příkladem, jak Santini dokázal i do menších projektů vnést svou hlubokou znalost geometrie, symboliky a především nevídanou schopnost pracovat se světlem a prostorem.

Zámek Vyklantice: Barokní elegance a otázky autorství

Nedaleko kostela sv. Jana Nepomuckého se ve Vyklanticích nachází další významná barokní památka, zámek Vyklantice. Tato impozantní patrová budova, postavená v první polovině 18. století, kolem roku 1720, pro hraběte Joachyma Harracha, je stejně jako kostel přisuzována Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi. Avšak v případě zámku je otázka autorství poněkud otevřenější a někteří přední badatelé zvažují i možnost, že za jeho návrhem stál jiný velikán českého baroka, Kilián Ignác Dientzenhofer. Bez ohledu na definitivní určení architekta však zámek představuje cenný příklad barokní zámecké architektury.

Zámek je postaven na zajímavém půdorysu písmene H, což mu dodává monumentální, avšak zároveň vyvážený vzhled. Krytý je elegantní mansardovou střechou, z níž vystupuje drobná věžička s charakteristickou cibulovitou stříškou, typickou pro barokní období. Hlavní průčelí zámku je sofistikovaně členěno rizality s oblými nárožími, které dodávají fasádě dynamiku a plasticitu. Dominantním prvkem průčelí je pak vypouklý střední vstupní rizalit, který zvýrazňuje hlavní vstup a opticky láká k pohledu dovnitř. Stěny zámku jsou bohatě zdobeny pilastry s římsami, což přispívá k jeho elegantnímu a reprezentativnímu vzhledu. Zámek prošel po roce 1989 rozsáhlou a citlivou rekonstrukcí, díky níž byl zachráněn před chátráním a dnes je v soukromých rukou. Společně s kostelem tvoří zámek ve Vyklanticích cenný soubor barokních památek, které svědčí o bohaté stavební činnosti a vkusu šlechty v 18. století.